Základní kámen novogotického kostela sv. Prokopa, jehož plány vypracovali architekti Josef Mocker a František Mikš, byl položen 30. října 1898 u příležitosti 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. Proto se mu v prvních letech existence také říkalo „Jubilejní“. Stavba trvala téměř pět let a při vysvěcení 27. září 1903 zde byly uloženy ostatky sv. Prokopa.
Chrám je dlouhý přes 51 metrů, vejde se do něj až dva tisíce lidí; výška křížové klenby dosahuje 16 metrů, věž je vysoká 73 metrů. Jeho šířka činí 46 metrů.
Do kostela lze vstoupit jedním ze dvou schodišť, nad západním (hlavním) vchodem je socha sv. Prokopa, který zve návštěvníky do chrámu a tympanon s reliéfem Dobrého Pastýře. Nad severním (bočním) vchodem je tympanon s vyobrazením sv. biskupa Vojtěcha a Madony s Ježíškem, jemuž sv. Prokop podává model kostela. Obě díla pocházejí od Josefa Pekárka, žáka Josefa V. Myslbeka. Ze zařízení interiéru je nejproslulejší obraz Karla Škréty Svatý Václav, obránce Prahy proti Švédům z roku 1649, původně z kláštera v Emauzích.
Hlavní oltář je novogotický, projektovaný architektem Františkem Mikšem. Osm deskových obrazů, věnovaných významnými českými šlechtickými rody, představuje výjevy ze života sv. Prokopa. Obrazy maloval Karel Klusáček.